Barevný muž, sám v kostele, je ohromen pohledem na masivního černého ptáka. Nemůže odolat nutkání ho uctívat a s úctou ho hladí. Jeho ruka se pohybuje nahoru a dolů a vychutnává každý okamžik s tímto velkým černým penisem.
Ve svatyni kostela odhaluje barevný muž kolosální ebenovou šachtu, pomník svému mužství. Oltář se stává jeho pódiem, kancl jeho podstavcem. Nekáže zde kázání, ale uctívání svého impozantního údu. Jeho ruce zkušeně hladí obvod, rty dráždí hlavu, vytváří omamný rytmus, který se rozléhá prázdnými lavicemi. Jeho sólový výkon je svědectvím jeho oddanosti, poctou moci a přitažlivosti jeho působivého obdaření. Každý pohyb je hymnou, každý vzdech modlitbou, každý sten chválou. Pohled na jeho ruku pohybující se po celé délce mohutného násada je podívanou, která by rozrudla i nejsvětější z mužů. To není jen muž, který si dělá radost, ale oslava krásy a síly svého černého penisu, kázání v jazyce tělesné touhy.